Odpoledne nad hrnkem horké kávy.
Slunce pálilo do tmavých očí,
vítr si pohrával s šedými vlasy.
Vše bylo dokonalé,
dokud.
dokud se tělo jakoby snad mrazem
rozchvělo.
Srdce se jako o závod rozbouchalo
až slzy smáčely jemná líčka.
Odporný pocit.
Pocit strachu a bezmoci, kde žádná duše
nemůže tělu pomoci.
Vše se zdá nekonečné, minuty jsou jako hodiny,
neskutečně pomalu tikajicí hodiny,
čekajíc
na poslední odbytí, se kterým
se kterým možná všechno zmizí do zapomnění.
Kde dříve úsměv byl.
Komentáře
Okomentovat