Každé ráno, zvoní budík.
Vypneš ten otravný zvuk, zvedáš hlavu.
Zvedneš se, v jedné ruce sklenka s vodou.
A v druhé?
V druhé ta otravná tabletka.
Lěkáři tvdí, že je na uklidnění, ale tobě nezabírá.
Třes sice ustal, slzám však místo dopřál.
Projížídíš sociální sítě, úsměvy a radost, všude kam se podíváš.
Díváš se na sebe, na tu bledou osobu bez duše.
Bez duše a síly, bojovat dál
Vstáváš.
Něco na sebe hodíš, mezi další tváře mizíš.
Žádný úsměv ani radost nepotkáš.
Všude je ticho, jakoby si tu byl sám.
Komentáře
Okomentovat